Partneři

Abstrakty z konference POOHŘÍ 12 (Podbořany 2023)

POOHŘÍ 12. Historická krajina a lidé

Podbořany, 5. — 6. října 2023

Abstrakty (řazeno podle pořadí na konferenci)

čtvrtek, 5. 10.

PhDr. Petr NOVÁK, CSc.
archeolog, Oblastní muzeum v Lounech
Nové nálezy bronzové industrie z Hvížďalky
Předloženým referátem jsou doplňované stávající soupisy bronzových nožů a dýk o nové nálezy ze sbírek Oblastního muzea v Lounech. Bronzová industrie poskytuje důležité informace k chronologii a současně vypovídá o směřování kulturních proudů v jednotlivých fázích vývoje lidské společnosti. Třebaže se jedná o soubor ojedinělých nálezů, pak jejich koncentrace naznačuje blízkost dosud neevidované archeologické lokality.

Bc. Tomáš PROKOPEC
archeolog, Oblastní muzeum v Lounech
Římský žárový hrob v kovovém vědru z Hříškova
Dějiny osídlení samotného Hříškova a okolí sahají až do mladší doby kamenné, které dokládají kamenné broušené artefakty. Následující období doby bronzové je již na nálezy bohatší, objevují se hrobové situace, zejména v kultuře knovízské. Osídlení doby železné dokládají nálezy kovových šperků. Co se týká dokladů pobytu lidu v době římské, ty jsou sporadické a jedná se o keramiku a jednu sponu. Hrobové situace zatím zaznamenány nebyly a tak by nový nález mohl osvětlit osídlení Germánů v okolí dnešní vsi Hříškova. Samotný nález ze srpna letošního roku čítá kovové vědro naplněné směsí hlíny a zlomky lidských kostí. Součástí byly také kovové nůžky, nůž, přezka a nejspíše úchyt od vědra.

PhDr. Naďa PROFANTOVÁ, CSc.
Archeologický ústav AV ČR, Praha
Hradiště Rubín (Dolánky), okres Louny, jako nadregionální centrum 8. a 9. století
Hradiště Rubín bylo v raném středověku opevněné, snad již v závěru 8. století, později bylo opevněno i předhradí. Na hradišti je díky nálezům dvou tyglíků se zbytky původní hmoty doloženo kovolitectví (barevné kovy, možná i zlatnictví). Dálkové kontakty obyvatel dokládají nálezy kování pozdně avarského typu (cca 29) a jedno byzantského typu, merovejského a raně karolinského typu — ta byla importována (4—5 ks). Naopak více než 8 nálezů železných ostruh s háčky a kování z udidla koně ukazuje na přítomnost jezdců jako příslušníků lokální elity. Podobně zlomky z ochranných kroužkových košil těžkých jezdců. Díky několika ženským šperkům včetně zlaté hrozníčkovité náušnice a dvěma gombíkům víme o kontaktech s Prahou nebo Moravou ve 2. pol. 9. století.
Zánik hradiště mohl souviset s dobou průchodu staromaďarských vojsk přes Čechy (20 léta 10. stol., 5—6 ozdob, včetně ozdob postroje), nebo k němu došlo spíše až okolo poloviny 10. století např. v souvislosti s vytvářením nové hradské organizace Boleslavem I.

PhDr. Vojtěch PEKSA
Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, Most
Archeologický výzkum kostela sv. Bartoloměje v Nečemicích na Žatecku a objev základů dřevěného kostela
Archeologický výzkum probíhající v roce 2023 v souvislosti s rekonstrukcí kostela sv. Bartoloměje v Nečemicích přinesl nečekaný objev v podobě základů staršího dřevěného kostela. Objekt, předcházející dochovanou gotickou stavbu z 1. poloviny 14. století, náleží mezi dva archeologicky doložené dřevěné kostely v severozápadních Čechách a další archeologické nálezy ukazují na jeho možnou dataci již do raného středověku.

Mgr. Milan SÝKORA
Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, Most
Nové poznatky o hradech na Žatecku a Lounsku
Příspěvek shrnuje stav bádání o všech hradech na okrese Louny. Zvláštní pozornost bude věnována hradům Kryry, Pravda a Vinařice a jejich stavební podobě. Stranou zájmu nezůstanou ani osudy pánů z Ervěnic a jejich sídel, jakož vylíčení jejich složité rodové genealogie.

Mgr. Matěj VESELÝ
doktorand, Filosofická fakulta, UJEP, Ústí nad Labem
Václav IV. a královská města v severozápadních Čechách
Vláda Václava IV. (1378—1419) je obdobím, kdy se na území Koruny království českého začala projevovat krize plynoucí jak z domácího prostředí, tak z území za hranicemi. Jednalo se o konflikt se šlechtou i církví, papežské schizma, ale také o vnitřní krizi rodu Lucemburků. Václav IV., který je často viděn především jako pasivní postava dějin, se musel s těmito událostmi vyrovnat. Ve snaze o řešení problémů byla královská města v severozápadní oblasti Čech jednou z jeho mocenských opor. Konferenční příspěvek se zabývá vztahem Václava IV. a královských měst, a proměnou tohoto vztahu v průběhu jeho vlády. Tento vztah je možné sledovat skrze emisi písemností, která byla určená městům, anebo se jejich obsah měst dotýkal.

ThLic. Jaroslav HAVRLANT, Th.D.
kurátor starších dějin, Oblastní muzeum v Lounech
Proboštství a pobočné domy postoloprtského kláštera
V roce 1398 dostal benediktinský klášter v Postoloprtech od papeže svolení k přivtělení kostelů v Podbořanech, Vroutku, Lenešicích, Skupicích a sv. Štěpána ve zdi v Praze, aby se tedy zdejší farnosti staly jeho inkorporovanými farami. Znamenalo by to, že by zde již nesloužil světský kněz, ale benediktinský mnich, člen kláštera. K tomu však zřejmě nikdy nedošlo. Problematika nás přivádí k otázce proboštství a pobočných domů, která je pro postoloprtské opatství poměrně komplikovaná. Musí se vyrovnat jak s obtížemi při lokalizaci některých obcí (Všechlapy, Klášter), tak s omyly, které se v literatuře dlouho tradovaly (Břvany, Žatec). Dále se budeme věnovat proboštstvím a farám v Klášterci nad Ohří, Boči, Teplicích-Proboštově, Lenešicích, Slavětíně, Klášterci u Rudy a Zábřehu na Moravě. Ostatně samotné opatství v Postoloprtech dost možná vzniklo z proboštství.

Mgr. Veronika CHALUPOVÁ
doktorandka, Filozofická fakulta UJEP, Ústí nad Labem
Martinická panství v 17. století v bývalém Slánském a Žateckém kraji
Martinicové jsou starým českým šlechtickým rodem, který se dostal mezi politické špičky na přelomu 16. a 17. století. Celý rod v této době vyznával katolické náboženství a vždy stál na straně císaře, díky čemuž se mu po porážce stavovského povstání podařilo prosadit a jednotlivé jeho osobnosti začaly obsazovat ty nejdůležitější politické úřady v Království českém. V čele rodu byl během stavovského povstání Jaroslav Bořita z Martinic, který zdědil po svém strýci Jiřím rodové panství Smečno. Jeho sousedy byli i protestanté, kterým byl po bitvě na Bílé hoře zkonfiskován majetek, a kteří z velké části, stejně jako ostatní šlechtici, kteří podporovali stavovské povstání nebo odmítli přijmout katolické vyznání, odešli do exilu. V českém království se tím uvolnilo obrovské množství majetku, které bylo možné od císaře za výhodných podmínek odkoupit. Příspěvek se zaměřuje na to, zda a případně jak se Jaroslav Bořita z Martinic zapojil do zkupování těchto statků a zda se dá v jeho jednání pozorovat strategie budování dominia.
Příspěvek věnuje pozornost i pokračování martinických panství po smrti Jaroslava Bořity v roce 1649. Ten po sobě zanechal čtyři syny, přičemž pouze jeden se věnoval církevní kariéře. Ostatní politicky činné syny tak bylo třeba majetkově a finančně zaopatřit. Dále příspěvek představuje, jak rozdělil Jaroslav Bořita z Martinic ve svém testamentu rodový majetek, a zda synové zděděný majetek ještě rozšiřovali, nebo hranice panství zůstaly po smrti Jaroslava Bořity až do konce 17. století nezměněny.

Mgr. Josef MÄRC
Katedra historie FF UJEP Ústí nad Labem, Gymnázium Chomutov
Žatec a Kadaň v době Velké války v korespondenci Josefa Vejrycha (učitele ve službách armády)
Během Velké války byly v Kadani, Žatci a jejich okolí umístěny doplňovací jednotky pro 74. pěší pluk (jičínský). Jedním z příslušníků, který spadal pod tento pluk, byl také Josef Vejrych. Narodil se v Podkrkonoší a učitelsky působil na Chrudimsku, kde se i oženil. Během války strávil několik měsíců v Poohří, a protože se zachovala poměrně rozsáhlá korespondence mezi ním, jeho ženou a dalšími rodinnými příslušníky z období války, lze primárně na základě těchto ego-dokumentů rekonstruovat vybrané válečné prožitky/zážitky typické a zvláštní pro české (učitelské) prostředí, ale také obraz některých, především každodenních reálií v Poohří, zejména v Kadani.

Mgr. Romana HAVRDOVÁ
Gymnázium a SOŠ Podbořany
Podbořany na počátku 20. století očima malíře K. Stanka
Život a dílo podbořanského rodáka Karla Huberta Stanka (1883 Podbořany — 1947 Radeberg). Znovuobjevení Stankových uměleckých kreseb a skic z počátku tvorby, které zachycují Podbořany na počátku 20. století. Jejich cesta z Musea Schloss Klippenstein v Radebergu přes Heimatstube Podersam-Jechnitz v Kronachu zpět do Podbořan.

Mgr. Marcela SVEJKOVSKÁ
Gymnázium Kadaň
Hraničáři a budovatelé Podbořanska
Ve dvacátých a třicátých letech přicházeli do pohraničí noví obyvatelé z vnitrozemí: čeští železničáři, četníci, pošťáci a učitelé. Hrstka movitějších Čechů kupovala tzv. zbytkové statky a pokoušela se o hospodaření a podnikání. Nově příchozí bývali souhrnně označováni jako hraničáři, měl pro ně být typický vlastenecký zápal, pomoc při zakládání českých škol, knihoven, muzeí, pořádání osvětových akcí a boj za českou věc v převážně německém prostředí. Ve svém příspěvku se věnuji manželům Ville a Zdeňkovi Bechyňovým, kteří od počátku třicátých let žili v Brodech u Krásného Dvora, kde pozemky získali od Černínů a kde nechali postavit moderní funkcionalistickou mlékárnu. Oba pocházeli z rodin významných sociálních demokratů a politicky angažovaných otců (Villa — dcera Emanuela Vosky, Zdeněk — syn Rudolfa Bechyně). V Brodech se manželé zapojili do společenského života, výjimečná byla jejich péče o zaměstnance i snaha pomoci při budování podbořanského gymnázia roku 1937. Po Mnichovu museli odejít, nejprve do Prahy, později Villa s dětmi do USA, Zdeněk k západní československé armádě. Když válka skončila, vrátili se zpět do Brodů, s velkou chutí začali znovu budovat. Do Krásného Dvora se za nimi na stáří přestěhoval Emanuel Voska, stal se kronikářem, ochotníkem, členem MNV. Únor 1948 rodině přinesl konfiskace majetku a mnohaleté žaláře. Jejich osudy se na některých místech protínají s dalšími hraničáři a budovateli Podbořanska.

pátek, 6. 10.

Mgr. Jiří ŠLAJSNA
historik, archeolog, Oblastní muzeum a galerie v Mostě
Šebestián Freytag z Čepiroh (1533—1585)
Šebestián Freytag z Čepiroh, doktor práv, maltézský rytíř a opat premonstrátského kláštera v Louce u Znojma. Pocházel z rytířského rodu pánů z Čepiroh. Studoval na jezuitských kolejích v Praze, ve Vídni i v Olomouci. Poté odešel do Itálie a studoval právo na univerzitách v Padově a Sieně. Vstoupil do řádu sv. Jana Jeruzalémského (maltézští rytíři) a v roce 1571 bojoval s Turky v námořní bitvě u Lepanta. V roce 1572 se vzdal řádové služby a vstoupil do premonstrátského kláštera v Louce u Znojma. O rok později ho král Maxmilián jmenoval opatem a následně byl v roce 1574 vysvěcen na kněze. Znovu pozvedl loucký klášter, upevnil řeholníkům kázeň a byl znám i jako horlivý rekatolizátor. Opat Freytag nechal klášter renesančně přestavět, založil v něm církevní školu, hudební seminář a dal postavit i novou klášterní knihovnu. V loucké klášterní škole učil na jeho pozvání i Jiří Barthold z Breitenberka. Šebestián Freytag z Čepiroh zemřel v Louce u Znojma roku 1585 a pohřben byl v kapitulní síni kláštera.

Ing. Mgr. Jan MÁVR
doktorand, Filozofická fakulta UJEP, Ústí nad Labem
Historické graffiti a dipinti: problematika výskytu a dochování na příkladu kostelů v severozápadních Čechách
Výzkum historických graffiti a dipinti, v českém prostředí označovaných též jako spontánní nápisy, je jednou z nově se etablujících vědních disciplín. V příspěvku bude představena šíře záběru, kterou tato problematika zaujímá, a také možné směry, kterými se může bádání v této oblasti ubírat. V současné době nejsou soubory historických graffiti a dipinti nijak evidovány. Jejich nález tedy do značné míry závisí na štěstí. Přesto již lze, po průzkumu 35 kostelů v severozápadních Čechách, vysledovat určité trendy, souvislosti a vazby, které lze s výskytem a dochováním historických graffiti a dipinti spojit. Právě tyto skutečnosti budou v příspěvku prezentovány.

Bc. David ŠEBESTA
Okrašlovací spolek Budíček, Vroutek
Červená boží muka — drobná památka typická pro Podbořansko
Po roce 2010 můžeme na Podbořansku vidět zvýšený zájem o drobné památky. Jak samosprávy a spolky, tak i jednotlivci se zasazují o jejich záchranu a péči. Zároveň zde probíhá snaha drobné památky zmapovat, zachytit jejich současný stav a shromáždit k nim maximum informací. Boží muka z červeného pískovce typického tvarosloví se vyskytují na mnoha místech Podbořanska a dotvářejí zdejší kulturní krajinu. Cílem příspěvku je představit tento typ božích muk, výskyt a vývoj řemeslného zpracování v průběhu času. Na příkladu božích muk u Vesců bude ilustrován ucelený řetězec kroků začínající jejich vyhledáním v historických mapách, až po závěrečné zrestaurování.

PhDr. Martin VOSTŘEL, Ph.D.
kurátor novějších dějin, Oblastní muzeum v Lounech
Počátky Pražsko-duchcovské dráhy
Letos uběhlo 150 let od otevření nejstarší železniční trati v Lounech. Tato dráha vedla ze Smíchova do Duchcova. Byla realizována během dvou let a dokončena 12. května 1873. Příspěvek se zaměří na okolnosti vzniku toho projektu uskutečněného konsorciem hraběte Thun-Hohensteina. Pražsko-duchcovská dráha byla stimulem pro všeobecný rozvoj regionu.

Ing. František PTICEN
technolog, Česká geologická služba, Praha
200 let těžby a úpravy kaolinu na Podbořansku
Práce prezentuje publikaci „Bílé zlato Podbořanska“ (autoři: Jiří Svejkovský, František Pticen, Martin Cyprian) o více jak 200 leté tradici průmyslové těžby, úpravy a využívání kaolinu na Podbořansku. Je oslavou práce mnoha generací sudetských Němců a Čechů, ale i jiných národností na území kolem Buškovic, Nepomyšle, Krásného Dvora, Podbořan, Vroutku a dalších v oblasti Poohří, bohaté i na další využitelné suroviny. Zároveň je příkladem dobré symbiózy povrchové těžby a úpravy surového kaolinu s dodržováním všech ekologických kritérií a zachováním pestré krajiny bez negativního vlivu na úroveň kvality života člověka a živé přírody.

Mgr. Ivo ČERNÝ
archivář, Státní okresní archiv Most
Jan Pracner, výroba pluhů aneb Pracnere, podejte mi pero!
Příběh kováře z Budyně nad Ohří, který spoluzaložil jednu z největších továren na zemědělské stroje v Čechách — První česká továrna na pluhy a hospodářské nářadí v Roudnici nad Labem. Článek se týká období let 1881—1949. V roce 1948 byl pracnerův podnik znárodněn a začleněn do národního podniku Agrostroj Roudnice nad Labem.

Jaromír TLUSTÝ
archivář, Státní oblastní archiv v Litoměřicích
Alois Polanecký (1826—1911) a jeho Glas-Stereogramm-Salon
Po objevu stereofotografie zájem o tuto novou fotografickou techniku projevili i tací, jejichž obživou se staly rozmanité salony a kabinety kuriozit, s nimiž putovali světem.
Jedním z nich byl i Alois Polanecký (1826—1911) narozený v Budyni, později vlastnící s manželkou zahradní restauraci ve Vrchlabí. Nejméně mezi roky 1858 až 1894 putoval mnoha, především německy mluvícími městy Evropy. Ve svém salonu nabízel novinky z několika oborů fotografie. Především stereo a mikro fotografie. Byl průkopníkem pozdějšího fenoménu panoram, tedy atrakce nabízející dvěma desítkám diváků prohlížení několik desítek stereofotografií současně. Patent stroje a stereofotografie odkoupil od významného francouzského fotografa, průkopníka stereofotografie Claude-Marie Ferriera (1811—1889). Sám svým Glas-Stereogramm-Salonem inspiroval Augusta Furmanna (1844—1925), který Polaneckého technické řešení převzal, zdokonalil a díky tomu na přelomu 19. a 20. století provozoval síť panoram v téměř dvou stech městech Evropy (např. Litoměřice, Žatec).

PhDr. Bohumír ROEDL
Louny
Archivář, historik a pábitel Bořivoj Lůžek
Bořivoj Lůžek (1921—1987) působil jako ředitel lounského okresního archivu v letech 1949—1981. V letech 1945—1948 vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy historii a národopis. Až do roku 1953 působil rovněž jako správce lounského městského muzea. Lůžek archiv prostorově zabezpečil. V polovině 50. let pro něj získal renesanční dům na náměstí a po správní reformě v roce 1960, kdy musel do archivu přijmout písemnosti z okresů Podbořany a Žatec, budovu bývalé synagogy rovněž v Lounech. Velkou část archivních fondů zpřístupnil, ne vždy ovšem na odpovídající úrovni. Jeho hlavním cílem byla propagace dějin regionu. Toho dosahoval stovkami přednášek na venkově a psaním do regionálního tisku. Napsal rovněž několik monografií a odborných studií; s prameny ovšem v mnoha případech nakládal voluntaristicky. Konferenční příspěvek se zaměří i na specifické rysy jeho povahy a zahrne osobní vzpomínky referujícího na tuto jedinečnou osobnost.