Partneři

Abstrakty z konference POOHŘÍ 13 (Louny 2024)

POOHŘÍ 13. Uchovávání historické paměti

Louny, 17. — 18. října 2024

Abstrakty (řazeno podle pořadí na konferenci)

čtvrtek, 17. 10.

Mgr. Jitka ŠREJBEROVÁ, Ph.D.
Ústecký kraj
Historická paměť jako nástroj k ochraně společného kulturního dědictví na česko-saské hranici
V roce 2023 byl zahájen nový česko-německý přeshraniční projekt s názvem Společná ochrana a dokumentace kulturního dědictví Krušnohoří (akronym DoPaCu). Cílem obou projektových partnerů — Ústeckého kraje a Vysoké školy výtvarných umění v Drážďanech, je intenzivně rozvíjet odbornými aktivitami ochranu a zachování společného kulturního dědictví. Oba subjekty navázaly na své dřívější projektové partnerství, aby prohloubily výzkum, evidenci a dokumentaci kulturního dědictví na česko-saském pomezí. Spolupráce na této bázi je považována za zásadní příspěvek k udržování historické paměti a tím i prostředek k zajištění dostatečné ochrany společného kulturního dědictví v regionu. Předmětem zkoumání jsou umělecká díla, která jsou vnímána jako nositelé historické paměti Krušnohoří. Ztráta části historické paměti severozápadních Čech po druhé světové válce se výrazně podepsala na zájmu zdejších obyvatel o ochranu a zachování zdejšího kulturního dědictví. Toto sociální zapomínání, jak řada příkladů z regionu ukázala, lze však díky systematické česko-německé spolupráci a tím rozvíjením společné historické paměti zvrátit. Sdílení historické/kolektivní paměti „bez hranic“ umožňuje aktivovat místní obyvatele a jejich komunity k zapojování se do procesů ochrany a zachování kulturního dědictví. Prostřednictvím sbírkových předmětů i terénních památek mohou být oživovány jejich znalosti a tradice, které formují kolektivní paměť regionu směrem do budoucna a snižují tak ohrožení kulturního dědictví nezájmem či ideologiemi. Příspěvek tak zdůrazní „uchovávání historické paměti“ jako základní prvek budování identity regionu na česko-saské hranici a tím i nástroj k ochraně jeho kulturního dědictví.

Mgr. Veronika CHALUPOVÁ
Centrum pro dokumentaci a digitalizaci kulturního dědictví, Filozofická fakulta UJEP, Ústí nad Labem
Mgr. Vilém ZÁBRANSKÝ, Ph.D.
Katedra historie, Filozofická fakulta UJEP, Ústí nad Labem
Nová paměť míst. Transferované památky z těžbou postižených obcí severozápadních Čech a jejich druhý život
Krajinu nejen Poohří zasáhla v minulém století výrazným způsobem těžba hnědého uhlí. Rozšiřující se těžební oblasti a na nich navazující výrobní komplexy pak byly příčinou zániku velkého množství obcí na území Ústeckého kraje. Jediným hmotným dokladem existence těchto obcí je v současnosti často jen množství transferovaných památek a architektonických prvků, které jsou rozesety po různých koutech (nejen) Ústeckého kraje. Jejich aktuální umístění jim dává jiný význam a navíc výrazně ovlivňuje krajinný ráz, a ačkoliv jsou spojeny s původní lokalizací, tak rámec související s jejich vznikem a dlouhodobou existencí a funkcí v původním místě mizí. Vzpomínky na zlikvidované obce tak blednou a s postupující dobou se vytváří zcela nová paměť míst. Cílem příspěvku je na příkladu vybraných transferovaných objektů poukázat na mechanismy jejich nového umísťování a zároveň poukázat na otázky související s vytvářením a uchováním historické paměti.

Mgr. Eliška ŠEDIVÁ
hudební oddělení, Národní knihovna ČR, Praha
Hudební sbírka kantorského rodu Strachotů z Panenského Týnce
Hudební sbírka rodiny Strachotů z Panenského Týnce, dnes uložená v Národní knihovně České republiky, představuje unikátní soubor hudebních rukopisů dokumentující kantorskou tradici na Lounsku v druhé polovině 18. a první polovině 19. století. Téměř osm stovek hudebních děl opisovaných (či přímo komponovaných) členy několika generací této rodiny, bylo určeno k hudebnímu provozu při liturgii v panensko-týneckém chrámu sv. Jiří. Sbírku tvoří převážně duchovní hudba vokálně-instrumentální a také varhanní, nacházíme zde však i díla komorní a symfonická. Identifikováno bylo celkem 193 skladatelských osobností. Vedle velikánů klasicismu a významných českých jmen (jako např. F. X. Brixi, J. Lohelius, J. J. Ryba či skladatelský rod Kopřivů) zde objevujeme řadu lokálních komponujících kantorů. To je případ i nejvýznamnějšího člena rodiny Strachotů — Josefa Cyrila Strachoty (1746—1809), jehož hudební tvorba je zde dochována v řadě autografů. Tato sbírka byla Národní knihovnou zakoupena v roce 1983, ve stejné době byla zkatalogizována pro Souborný hudební katalog NK ČR a později i pro mezinárodní soupis hudebních pramenů RISM (Répertoire International des Sources Musicales). V loňském roce byl vydán tematický katalog této sbírky v rámci edice NK ČR Catalogus artis musicae in Bohemia et Moravia cultae.

Bc. Kateřina DRAHOŠOVÁ
studentka FF UJEP, Ústí nad Labem; Literární archivu Památníku národního písemnictví, Praha
Kronika Jana Rafaela Vladyky
Vladykův rukopis, původním označením Notitzen über Laun wom Bürgermaister Johann Raphael Wladika, z roku 1844, představuje výjimečný pohled na město Louny a jeho okolí. Autor rukopisu, Jan Vladyka, byl totiž v době, kdy text vznikal, zároveň lounským purkmistrem. Významný prostor ve své práci věnoval válečným zkušenostem města, především období napoleonských válek. Příspěvek se zaměří na prameny, z nichž autor čerpal, a rozbor popisu jednotlivých válečných konfliktů.

Bc. Martin ROKOS
student FF UJEP, Ústí nad Labem
Paměti Jana Treglera
Příspěvek je zaměřen na Paměti Jana Treglera a jejich porovnání s další kronikou pojednávající o stejném období — kronikou Haincovou. Přibližuje způsob zápisů, jejich hierarchii a rozvržení. Pozornost je dále věnována fyzické podobě Pamětí. V neposlední řadě budou zmíněny i dostupné informace o autorovi Pamětí, slavného lounského loutkáře. Nakonec nelze minout ani význam a využitelnost Pamětí Jana Treglera jako historického pramene.

Mgr. Daniela LINKOVÁ
Oblastní muzeum v Litoměřicích
Litoměřické plovárny a koupaliště
Na počátku 19. století se v rakouské armádě začala prosazovat znalost plavání mezi vojáky. To vedlo v Litoměřicích, které ležely na Labi a měly velkou vojenskou posádku, k rozhodnutí zřídit v roce 1812 vojenskou plovárnu na slepém mlýnském rameni u Střeleckého ostrova. Stala se tak po Praze a Vídni třetí nejstarší plovárnou v Rakousku-Uhersku. Na volné Labe byla přestěhována v roce 1877. Plovárna sloužila nejen vojsku, ale i běžné veřejnosti. Na letní sezónu se vždy na řeku umísťoval vor s bazénem pro neplavce. V roce 1928 se pak zřídilo druhé lidovější koupaliště na Písečném ostrově. Po druhé světové válce se však díky rozvoji průmyslu prudce začala zhoršovat voda v Labi a koupání se postupně stávalo zdraví nebezpečné. Dosluhující vor na Střeleckém ostrově proto sloužil naposledy v létě 1965. Na začátku 70. let 20. století se konečně započalo s dlouho plánovanou výstavbou koupaliště na Písečném ostrově. Slavnostně bylo otevřeno v červnu 1974 a slouží dodnes.

pátek, 18. 10.

PhDr. Ondřej HLADÍK
Kabinet dokumentace a historie, Vězeňská služba ČR, Praha
Věznice okresního soud v žatci na počátku 50. let
Okresní soudní věznice, zřízené společně s okresními soudy po reformě justiční správy v polovině 19. století, tvořily základní síť objektů sloužících k výkonu vazby a trestu, jak v době Rakouska-Uherska, tak i po vzniku Československa. Samozřejmě jen těch nejkratších trestů, v rozmezí jednoho dne až jednoho měsíce. Justiční správa však po reformě nekopírovala hranice politické správy, takže každý politický okres zahrnoval tři až šest soudních okresů. V meziválečném Československu, které dosavadní organizaci soudnictví převzalo, tak existovalo 379 okresních soudních věznic.
Tyto věznice sloužily svému účelu až do poloviny 50. let 20. století. Předkládaný příspěvek má na příkladu Žatce ukázat, jak tato vězeňská zařízení vypadala a fungovala právě v uvedeném posledním období své existence.

ThLic. Jaroslav HAVRLANT, Th.D.
kurátor starších dějin, Oblastní muzeum v Lounech
Osudy církevních předmětů v lounském muzeu II.
Před pěti lety jsem vystoupil s přednáškou se stejným názvem. Týkala se církevních, ale také obecně křesťanských předmětů, které prošly sbírkami lounského muzea. Věnoval jsem se převážně počátkům muzea a poválečnou dobu komunistického režimu jsem pouze načrtl v hrubých rysech. Nyní bych chtěl podrobněji popsat zařazování církevních předmětů do sbírek muzea v 50. a 60. letech a jejich následné vracení. Týká se to zejména augustiniánského kláštera v Dolním Ročově, ale také kostelů a farností celého okresu Louny (po roce 1960). Je to velmi zajímavá problematika, protože k navrácení většiny kostelních věcí došlo již v roce 1984.

PhDr. Vojtěch PEKSA
Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, Most
Archeologický výzkum kostela sv. Martina v Očihově
Kostel sv. Martina stojící na východním okraji vsi Očihov, na terase nad říčkou Blšankou, patří mezi významné sakrální památky jižní části Ústeckého kraje. Jeho románský původ je sice znám již delší dobu, ale vždy stál trochu v pozadí za nedalekým a dozajista známějším kostelem sv. Jakuba Většího ve Vroutku. Bylo to dáno i chybějícím podrobným stavebním průzkumem a archeologické bádání se mu také vyhýbalo. Příspěvek shrne výsledky archeologických výzkumů z let 2015, 2019 a 2022, které v návaznosti na poznatky ostatních vědních oborů upřesnily historii kostela.

Bc. Václav ŠLIK
student, Ústav pro archeologii FF UK, Praha
Zaniklá středověká ves Záhoří, okr. Louny
Příspěvek se věnuje zaniklé středověké vsi Záhoří na hranici katastrálních území Domoušice a Pnětluky v okrese Louny. V letech 2023 a 2024 byl na lokalitě proveden geodeticko-topografický průzkum, který umožnil provést rekonstrukci sídlení formy a podoby dvorů jednotlivých usedlostí. Výsledky průzkumu tak přispívají k hlubšímu poznání české středověké vsi a sídelních forem 14. až 15. století. Hlavním cílem příspěvku je prezentace písemných pramenů, výsledků geodetického zaměření a celkového plánu lokality.

Prof. PhDr. Martin GOJDA, DSc.
Archeologický ústav AV ČR, Praha
Údolí Ohře, léto 1813 — obranná linie proti Napoleonovi a příběh jejího odhalení
V letních měsících roku 1813 (tedy pár měsíců před bitvou národů u Lipska), poté, kdy v souvislosti se vznikem šesté protinapoleonské koalice (Rusko, Prusko, Anglie, Švédsko), k níž se po složitých politických jednáních připojilo v srpnu téhož roku také Rakousko, byla v Poohří zahájena výstavba obranné linie proti hrozbě vpádu armády císaře Napoleona Bonaparta. Již od počátku léta toho roku však začaly přípravy spojené s opravou stávajícího opevnění některých měst (konkrétně Loun a Budyně nad Ohří) a s rekognoskací terénu kvůli plánované a vbrzku zahájené výstavbě víceméně souvislé obranné linie polních opevnění. Jejím hlavním úkolem mělo být poskytnutí ochrany čtvrtmilionové České (též Hlavní) koaliční armádě v případě její porážky v Sasku a jejího následného ústupu přes Krušné hory do českého vnitrozemí, pokud by ji francouzské vojsko pronásledovalo a v plné síle vpadlo do Čech. Za pomoci zpráv z dobových kronik a leteckým průzkumem krajiny v povodí dolní Ohře na Litoměřicku objevili archeologové pod povrchem terénu pohřbené pozůstatky této obranné linie, složené z různých druhů dělostřeleckých baterií, redut, redanů a lunet. Díky odlišnému zbarvení obilí rostoucího nad relikty těchto památek je možné některé z nich — při pohledu z ptačí perspektivy — spatřit na vlastní oči a učinit si tak představu o jejich tvaru a zároveň o celkovém rozsahu celého obranného systému.

Mgr. Martin OLLÉ
Praha
Úvahy nad vznikem kustodií v česko-polské provincii minoritů se zřetelem k litoměřické kustodii
Cílem příspěvku je pokusit se na příkladech pražské, královéhradecké, wrocłavské, inowrocławské a krakovské kustodie v česko-polské minoritské provincii přiblížit genezi litoměřické kustodie. V této spojitosti bude stěžejní určit chronologickou posloupnost nejstarších lokalit v rámci každé z kustodií, neboť nejstarší dům v rámci celé kustodie, zdá se, hrál v pojmenování příslušné kustodie naprosto zásadní roli. Následně bude přihlédnuto k nejstarším konventům ve výše uvedených kustodiích, což je zásadní, neboť zárodek budoucí kustodie v podobě vzniku nejstaršího domu patrně postačoval ke vzniku kustodie, byť ještě ne zcela konstituované. Na příkladu litoměřické kustodie (sestávala z konventů v Litoměřicích, Kadani, Mostě, Plzni, Stříbře, Žatci a Panenském Týnci) zaujme, že založení hned čtyř domů v rámci této kustodie je různými prameny kladeno již do třicátých let 13. století (Litoměřice, Kadaň, Most a Stříbro). Na základě analogií většiny diskutovaných kustodií bude snahou ukázat, že patrně Litoměřice byly ze všech těchto čtyř domů nejstarším konventem, který se stal nositelem názvu celé kustodie.

Mgr. Dita RUSOVÁ
Louny
Výstavba kolonie Domov v Lounech
Příspěvek je zaměřen na vznik kolonie Domov, která byla postavena jihovýchodně od centra města Loun na počátku 20. století. Zabývá se nejen výstavbou rodinných domů v kolonii, ale i záměrem postavit v této oblasti okresní sirotčinec, a problémy majitelů pozemků s dětským hřištěm. Část příspěvku je založena na srovnání jednotlivých míst v kolonii v minulosti a dnes.

Mgr. Adéla HAUPTMANNOVÁ
Litoměřice
Zaniklá vesnice Horní Šebířov na základě sídelního a stavebního vývoje
Příspěvek pojednává o zaniklé vesnici Horni´ Šebířov, která se nachází v krajině Českého středohoří. Zabývá se historií jejího vzniku, vývojem a zánikem po roce 1945, a to se zaměřením na stavební a sídelní vývoj — tedy relikty objektů a obyvatele vesnice. Cílem je přiblížit jednu ze zaniklých vesnic a interpretovat její historii jako cennou součást historického kulturního dědictví regionu.