Partneři
Abstrakty z konference POOHŘÍ 5 (Litoměřice 2014)
POOHŘÍ 5.
Církev a společnost
Litoměřice, 16.–17. října 2014
Abstrakty (řazeno podle pořadí na konferenci)
čtvrtek, 16. 10.
Zdeněk Uhlíř: Společnost a církev v českých městech pozdního středověku
Idea levné církve, která byla jedním z výrazných rysů tzv. českého náboženského hnutí 14. a 15. století, nebyla jen výrazem mravního rozhořčení nad svatokupectvím a projevem snahy reformovat církev do podoby patristické či dokonce apoštolské, jejímž důsledkem byla odmítnutí rozdílu mezi církví a společností, ale byla v jiném myšlenkovém kontextu zcela naopak znakem pro oddělení společnosti od církve, pro jasné rozlišení sakrální a profánní sféry, jakož i pro rozvoj personalistické a subjektivní individuální zbožnosti. Od poslední čtvrtiny 14. století se v českém prostředí objevují různé spisy, které svědčí o tom, že tento proces byl velmi kontroverzní a konfliktní a že se nepodařilo nalézt obecný konsensus v této věci. V souvislosti se společenskými převraty, které přineslo husitské hnutí, se vytvořily zárodky sociálně-politického členění přetrvávajícího do dnešní doby.
Daniela Brokešová: Pečeti kolegiátní kapituly sv. Štěpána v Litoměřicích
Kapitula sv. Štěpána se dobou svého založení kolem roku 1057 řadí mezi nejstarší instituce svého druhu v Čechách. Již nedlouho po svém založení se stala centrem duchovního a kulturního života nejen na Litoměřicku. Tématem příspěvku je představení nejstarších pečetí kapituly a jejích členů ze sbírky listin kapitulního archivu.
Jaroslav Havrlant: Proboštství postoloprtského kláštera
Problematice pobočných domů a inkorporovaných kostelů benediktinského opatství Panny Marie zvaného Porta apostolorum v Postoloprtech zatím nebyla věnována patřičná pozornost, a proto je pro historika lákavým tématem. Musí se vyrovnat jak s obtížemi při lokalizaci některých obcí (Všechlapy, Klášter), tak s omyly, které se v literatuře dlouho tradovaly (Břvany, Žatec). Dále se budeme věnovat proboštstvím a farám v Klášterci nad Ohří, Boči, Teplicích-Proboštově, Lenešicích, Slavětíně, Klášterci u Rudy a Zábřehu na Moravě. Ostatně samotné opatství v Postoloprtech dost možná vzniklo z proboštství sázavského kláštera.
Kateřina Kubínová: Ondřej z Rakous – libochovický farář
Příspěvek se pokusí částečně zrekonstruovat životní dráhu libochovického faráře Ondřeje z Rakous, který se proslavil jako písař tzv. Morganovy bible – bible z newyorské Pierpont-Morgan Library. Kolofón v tomto rukopise uvádějící letopočet 1391 je důležitým záchytným bodem pro dataci působení iluminátorů doby Václava IV.
Martina Šárovcová: Kolovratská fundace augustiniánského kláštera v Dolním Ročově a její reflexe v malířské výzdobě Ročovského graduálu
Ročovský graduál (SOkA v Lounech) patří k nejstarším dochovaným iluminovaným liturgickým rukopisům tohoto typu v Čechách. Rukopis byl objednán v sedmdesátých letech 14. století fundátorem ročovského kláštera Albrechtem z Kolovrat († 1391). Nepříliš rozsáhlá malířská výzdoba Ročovského graduálu vznikala ve třech časově odlišných obdobích. Iluminace reprezentují z hlediska ikonografie dosud plně nezhodnocený příspěvek, reflektující vztah jednotlivých příslušníků Kolovratského rodu k augustiniánskému klášteru v Ročově a jeho vybavování liturgickými rukopisy.
Dagmar Štefancová: Fragmenty liturgických knih a jejich život po životě
Fragmenty středověkých liturgických knih často sloužily v pozdější době jako makulatura nebo součást vazby jiných, mladších knih. Dnes jsou svědectvím velkého kulturního bohatství, jehož byla církev nositelkou, a zároveň zdrojem pro hudebně-paleografický výzkum. To platí i pro notované fragmenty z fondů Státního okresního archivu v Lounech, které jsou pramenným východiskem tohoto příspěvku.
Ondřej Faktor: Gotické nástěnné malby v Černochově
Barokní kostel sv. Václava v Černochově (okr. Louny) si z původní gotické stavby uchoval pouze polygonální závěr presbytáře, používaný dnes jako sakristie. Na zdech presbytáře kostela sv. Václava v Černochově (okr. Louny) přečkaly gotické malby, zajímavé z hlediska ikonografického i formálního. Hlavní náplň výmalby tvoří svatováclavský cyklus, postavy apoštolů, cyklus panen moudrých a pošetilých a ikonograficky poutavá kompozice Ukřižování. Po výtvarné stránce upoutají hlavně figury apoštolů stojící v iluzivních architekturách, které pomáhají datovat výzdobu do doby kolem poloviny 14. století. Výtvarná kvalita a ikonografická náročnost činí z černochovských maleb výjimečnou uměleckou památku, která značně obohacuje fond dochovaných nástěnných maleb středověkého původu v severozápadních Čechách a svým významem v mnohém region dokonce přesahuje.
Filip Krinke: Vývoj knihovny litoměřické kapituly od 16. století po současnost
Shrnutí v současné době stále pokračující katalogizace litoměřické kapitulní knihovny. Zpracováním přibližně poloviny knižního fondu se podařilo alespoň zčásti nahlédnout do jeho historie od poloviny 16. století až po současnost, což je při absenci archivních pramenů významným přínosem. Způsob akvizice a přibližné mezníky vývoje knižního fondu byl vyvozen téměř výhradně z vlastnických poznámek v jednotliv ých svazcích. Důsledným studiem zpřístupněných ordinariátních listů litoměřické diecése se pak podařilo zjistit i důvod převzetí řady knižních celků z jednotlivých farností v první polovině 20. století. Článek by tak měl nastínit vývoj a mezi odbornou veřejností probudit zájem o využití knižního fondu litoměřické kapitulní knihovny.
Petr Rak: Stylizace raně novověkých vkladů v trhových knihách měst Louny a Žatec
Příspěvek sleduje a srovnává formy a stylistické obraty, užívané v běžných vkladech (evidujících nejčastěji převáděné nemovitosti – tj. hlavně domy, dvory, pole, louky a vinice) lounských a žateckých novověkých městských trhových knih. Spodní časová hranice příspěvku je vymezena počátkem souvislých řad těchto knih, konkrétně lety 1530–1531, horní pak rokem 1620.
Veronika Doušová: Hospodaření se zádušním majetkem rakovnického a lounského kostela v raném novověku ve světle zádušních knih
Příspěvek je založen především na studiu rakovnických a lounských knih zádušních příjmů a vydání, které se v obou městech pro předbělohorské období hojně dochovaly. Příspěvek představuje jejich vypovídací hodnotu a badatelské možnosti, které nám tyto prameny poskytují. Věnuje se zejména majetkovému zázemí rakovnického a lounského záduší a ukazuje, jakým způsobem fungovala správa tohoto majetku: jak byly peníze pro záduší získávány a za co se následně vydávaly. Nedílnou součástí je také komparace rakovnických a lounských zádušních knih a také poměrů a strategií uplatňovaných v zádušním hospodaření obou sousedních měst.
Martin Volf – Vojtěch Peksa: Opočno u Loun v raném a vrcholném středověku.
Přínos archeologického výzkumu k poznání struktury vesnického jádra.
Záchranný archeologický výzkum při rekonstrukci vodovodu v Opočně u Loun prováděný na podzim roku 2013 významně přispěl k poznání vývoje osídlení vsi v pravěku a středověku. Za zvláště podstatné lze považovat doklady kontinuálního osídlení od raného středověku v prostoru vesnického jádra. Výzkumem se podařilo lokalizovat středověké šlechtické sídlo – tvrz, která byla doposud známa pouze z písemných pramenů. Dále byly zjištěny sídlištní objekty z raného středověku v podobě pozůstatků zahloubených domů a zásobních jam. V blízkosti kostela Nanebevzetí Panny Marie byla zjištěna torza hrobů vybavených záušnicemi, které dokládají pohřbívání ve 12. století.
pátek, 17. 10.
Pavel Kalina: De voluntate serenissimi principis. Kaple sv. Viléma v Roudnici: Šlechtický patronát a obraz města na prahu novověku
Kaple sv. Viléma byla spolu s celkovou renovací kostela Narození P. Marie a opravou kapucínského kláštera v Roudnici nad Labem nejvýznamnějším stavebním podnikem v Roudnici doby Filipa Hyacinta z Lobkovic. O těsném vztahu stavebníka a jeho manželky Anny Marie Vilemíny z Althannu ke kapli svědčí nejen alianční znak nad vstupem, ale také ikonografie hlavního oltáře s obrazem sv. Viléma od V. V. Reinera. Rozborem tohoto obrazového zdroje a sakrální architektury kaple a kostela lze dospět k přesnější představě o významu, případně instrumentalizaci náboženství v prostředí elitní skupiny vyšší středoevropské šlechty v období společenských změn ohlašujících nástup novověku.
Iva Prošková: Mariánská úcta v severozápadních Čechách: putování a zbožnost jako součást každodenního života barokních Čech.
Příspěvek se zaměří na poutní místa Bohosudov u Teplic a Chlum Svaté Máří (Sokolov). Poukáže na skupiny poutníků stejně tak jako na jednotlivce, kteří pravidelně putovali na poutní místa. Pokusí se zmapovat rozmach mariánské úcty v období baroka na příkladu vybraných lokalit. Zároveň poukáže na správce poutních míst a jejich činnost v rámci „osvěty“ laické veřejnosti. Konkrétně se bude věnovat Tovaryšstvu Ježíšovu a řádu Křižovníků s červenou hvězdou.
Jakub Pátek: Michael Osvald Thun – barokní patron farnosti Klášterec nad Ohří
Michaela Osvald Thun (1631–1694) v roli patrona farnosti Klášterec nad Ohří ve druhé polovině 17. století významně zasáhl do jejích dějin výstavbou nového farního kostela, významného architektonicky i díky interiérové výbavě. Vedle toho byl Thun také zakladatelem dvojice kláštereckých mariánských a kaplí a procesní cesty, která obě stavby spojila. Tyto aktivity měly přímou podporu ze strany pasovského biskupa Václava Thuna a salcburského arcibiskupa Jana Arnošta Thuna. Připomenuta bude také patronátní činnost hraběte v dalších farnostech v Poohří i v regionu středních a východních Čech.
Tomáš Velička: Zbožné donace žateckých měšťanů v době předhusitské
Žatec pro dobu předhusitskou disponuje poměrně značným množstvím pramenů k poznání zbožnosti svých obyvatel. Badatel dnes může pracovat s více než 60 zbožnými odkazy z let 1356 až 1419.
V rámci svého referátu se po představení materie, způsobu dochování a časových souvislostí zamyslím nad osobami donátorů. Následovat bude rozbor příjemců jednotlivých odkazů, kam se mohly dostat i mimožatecké církevní instituce. Zabývat se budu rovněž tím, co bylo odkazováno, ať už šlo o finanční částky, nemovitosti či různé movité předměty. Většina odkazů předpokládala duchovní protislužbu za zajištění spásy duše donátora a jeho příbuzných. Právě formy, jimiž se zbožnost projevovala navenek (mše, anniversaria, oltáře, kaple, špitály), budou představovat závěrečnou pasáž příspěvku.
Věra Laštovičková: Luteránské kostely v Čechách jako výraz německé národní identity?
Většina luteránských kostelů zbudovaných v Čechách německými evangelíky v 19. a počátkem 20. století je vzhledem k rozložení někdejší německé jazykové oblasti soustředěna na severu a severozápadě země. Až na výjimky se o jejich výstavbu zasloužil Evangelický spolek nadace Gustava Adolfa. Působnost tohoto původně německého spolku (Lipsko) nebyla omezena národnostními kritérii. Finanční prostředky směřující do Čech využívali protestanti německé i české národnosti. Českou národní společností byla ovšem už poměrně záhy považována činnost Spolku za nebezpečnou. Je otázkou, do jaké míry byla aktivita této organizace motivována náboženským, a nakolik naopak nacionálním zájmem. Mým cílem je doložit, zda byly německé evangelické kostely budované v Čechách ve druhé polovině 19. století výrazem národního uvědomění českých Němců.
Martin Barus: Shodné a rozdílné v dějinách farností Milešov a Sutom
Uvedený příspěvek si klade za cíl zmapovat základní historický a správní i hospodářské zázemí obou sousedních farností, které leží v širší oblasti dolního Poohří (mezi Třebenicemi a Milešovkou). Na základě těchto podkladů pak bude provedeno srovnání vývoje obou církevněsprávních jednotek s důrazem na zásadní společné body i rozdílné směry jejich vývoje, čímž by měla být charakterizována i role těchto farností v církevní správě širšího regionu.
Ondřej Hladík: Perzekuce farářů CČE po únoru 1948
Po únoru 1948 začali představitelé komunistické moci vystupovat proti skutečným i domnělým odpůrcům nově zaváděného režimu. Pozornost samozřejmě obrátili i k církvím. Organizovaní věřící totiž představovali velkou a rizikovou skupinu, která se vymykala snahám o masovou kontrolu společnosti. Problémům se nevyhnula ani Českobratrská církev evangelická. I když zpočátku patřila k tolerovanějším, několik jejích farářů se dostalo do zorného pole vyšetřovatelů StB a stanulo před soudem. V regionu Poohří došlo v rozmezí let 1948 až 1989 ke třem případům zatčení a věznění evangelických duchovních a právě jejich osudy jsou tématem předkládaného příspěvku.
Kateřina Bílá – Eva Konířová: Farář Miloš Vejvoda
Životopisná studie zpracovaná amatérskými badatelkami Katkou Bílou a Evou Konířovou představuje osobnost Miloše Vejvody, který byl nejdříve farářem (premonstrátem) ve Staňkovicích u Žatce, poté podpořil církevní reformní hnutí v počátku formování první republiky, oženil se, z katolické církve vystoupil a stal se učitelem v Jesenici u Rakovníka (dřívější okres Podbořany). Založil několik českých škol v pohraničí, z vlastivědy Wenzla Rotta přeložil dějiny a pověsti Jesenice. Nakonec odešel do Loun, vstoupil do československé církve, stal se duchovním a katechetou a sepsal několik historických prací z dějin Lounska.
Stanisław Tokarz: Bohoslovci z Těšínska v Litoměřicích
Doba po druhé světové válce byla pro katolickou církev v Československu bojem o přežití. Komunisté v boji proti církvi redukovali počet seminářů na jediný, který od roku 1953 fungoval v Litoměřicích. Studovali tam bohoslovci z arcidiecéze pražské, olomoucké a vratislavské. Poslední z nich byla v Československu přetvořena v Apoštolskou administraturu českotěšínskou. Tento politicky sporný region (Těšínsko – polsky Zaolzie) byl obýván velkou polskou menšinou. Adepti pocházející z této oblasti mají často polský původ a příjmení.
Petr Zelinka: Štěpán kardinál Trochta (1905–1974), první tři roky jeho biskupské služby v Litoměřicích
Referát si klade za cíl využít dokumenty Archivu Biskupství litoměřického a Archivu Salesiánské provincie Praha, představit litoměřického biskupa Štěpána kardinála Trochtu a přiblížit první tři roky jeho působení na biskupském stolci v Litoměřicích. Člen kongregace salesiánů Štěpán Trochta se již dříve osvědčil při budování salesiánského díla ve Fryštáku, Ostravě a v Praze. Biskupské svěcení přijal v listopadu 1947 a již roku 1950 byl komunistickým režimem internován ve své biskupské rezidenci a byla mu znemožněna jakákoli činnost. Během této krátké doby se Štěpánu Trochtovi podařilo rozvinout podivuhodnou iniciativu, která se neomezovala jen na oblast litoměřické diecéze, ale brzy se stal jednou z vůdčích osobností katolické církve poválečného období.
Adam Zítek: „Akce K“ v severozápadních Čechách. Průběh a důsledky likvidace klášterů
Historie kadaňského kláštera sahá až do druhé poloviny 15. století, v roce 1950 však byla jeho existence násilně ukončena. Stejný osud potkal i klášter v Dolním Ročově, kapucínský klášter v Žatci a mnohé další. Komunistická moc v noci z 13. na 14. dubna 1950 přistoupila k likvidaci většiny klášterů na území Československa („Akce K“). Cílem mého příspěvku je přiblížit tyto události na příkladu několika klášterů v severozápadních Čechách.