Partneři

Abstrakty z konference POOHŘÍ 6 (Žatec 2015)

POOHŘÍ 6.
Města a společnost

Žatec, 8.–9. října 2015

Abstrakty (řazeno podle pořadí na konferenci)

čtvrtek, 8. 10.

M. Černý: "Města" před městem - nové poznatky a drobná zamyšlení nad dobou římskou v severozápadních Čechách
Doba římská (1.-5. století n.l.), pojem, o němž se učebnice dějepisu zmiňují pouze okrajově. Přitom jde však o období prvních písemně doložených "králů", období existence mohutné sídelní struktury a snad i období vzniku prvních kostelů na našem území. Jaké informace mohou k někdejšímu osídlení vypovědět náhodné nálezy učiněné v současném povodí potoka Hasiny, pravobřežního přítoku řeky Ohře? Mohl se nějaký živý odkaz germánsko-římské kultury dochovat do dnešní doby?

A. Košátková: Svědectví o městech v kronikách 13. a 14. století
Obraz města vrcholného středověku lze rekonstruovat na základě pramenů normativní povahy, ovšem svědectví nabízí i prameny povahy narativní. Ze střípků zachovaných v jednotlivých kronikách lze sestavit pozoruhodnou mozaiku. Pět kronik nebylo vybráno náhodou. Kronikáři z pěti odlišných sociálních prostředí vnímali založení města, město samotné i jeho roli v politickém dění odlišně. Autoři Pokračování Kosmova a Zbraslavské kroniky hleděli na svět prizmatem duchovních, tak řečený Dalimil a Otakar Štýrský očima šlechticů, a JansEnikel očima příslušníka nově se etablující měšťanské vrstvy. Zařazení textů z prostředí Čech a Rakous 13. a 14. století by mělo být příspěvkem poukazujícím na společné kulturní zázemí obou oblastí ve vrcholném středověku.

A. Huczmanová: Hrabišici a jejich vliv na sakrální architekturu v Poohří v prvé čtvrtině 13. století
Příspěvek má být věnován stavebním aktivitám jednoho z nejvýznamnějších českých rodů středověku, který po celé 13. století stál na špici české vnitropolitické scény. Cílem příspěvku je poukázat na vznik homogenní skupiny kostelů v literatuře dříve označované jako Vinecká skupina a druhé, časově souběžné "skupiny X" (název pro rozlišení), jejímiž fundátory byly stejně jako ve většině případů Vinecké skupiny Hrabišici. Chce poukázat na roli tzv. Mostecké větve rodu při formování dané skupiny stojící v opozici ke stavbám v linii po panu Slávkovi, které představuje cisterciácký klášter Osek a třeba kostel sv. Jakuba v Ostrově u Karlových Varů, nehledě na mladší stavby fundované touto linií. To vše s ohledem na vztah rodu k církevním institucím, panovníkovi a jeho okolí.

J. Havrlant: Středověké žatecké kostely v přehledu
Ve svém posledním příspěvku k žateckým církevním dějinám jsem se věnoval především specifikům, patrociniím a lokalizacím sakrálních staveb. Nyní bych rád probral kostel po kostele a jeho základní charakteristiku (patrocinium, možné stáří, polohu, patronátní právo, majetnost apod.).

P. Štěpánek : Žatec jako zastávka na svatojakubské cestě
Fenomén středověkého poutnictví je nesmírně složitý a komplikovaný jev, který přes dočasná přerušení pokračuje v rozličných formách prakticky dodnes. Jednou z nejvýznamnějších národních a ještě více nadnárodních tras je cesta ke hrobu sv. Jakuba ve Španělské Compostele, vlastně nejdelší evropská trasa, po které se ve středověku chodilo až z Finska (přes baltské země, Polsko, Slovensko, Moravu, Čechy a dále). Tento příspěvek chce ukázat žatecký kostel sv. Jakuba právě v kontextu se svatojakubskou cestou, která je značena v Čechách a na Moravě městskými kostely, kaplemi a božími muky minimálně každých 50 km. Připomene i další španělský symbol v Žatci, caravacký kříž.

V. Doušová : Žatecká zádušní kniha z let 1550–1650 a její vypovídací hodnota
Příspěvek je rozborem archivního pramene, žatecké zádušní knihy, která je jediným dochovaným místním pramenem svého druhu. Ačkoli máme zprávy o souběžné existenci žateckých zádušních register, zaznamenávajících průběžné zádušní příjmy a výdaje, do dnešních dnů se bohužel nedochovala. Prezentovaný pramen má charakter gruntovní knihy, přičemž obsahuje zejména záznamy o majetkových převodech nemovitostí se vztahem k žateckému záduší. Buď byly přímo v jeho vlastnictví, častěji z nich však plynul k záduší pravidelný plat. Kniha zahrnuje kontinuálně období let 1550–1611 a dále obsahuje několik pozdějších ojedinělých zápisů. Příspěvek se snaží nastínit interpretační možnosti pramene a ukázat jeho informační výtěžnost. Ačkoli kniha neposkytuje vyčerpávající výčet nemovitostí s váznoucím zádušním platem, ale nutně jen těch, které v dané době prošly majetkovým převodem, přináší zajímavý vhled do fungování žatecké zádušní správy. Dozvídáme se spoustu drobností, které by v budoucnu potřebovaly podrobit konfrontaci s dalšími relevantními žateckými prameny, ale také několik významnějších skutečností: především jména zádušních úředníků a přehled nemovitostí pod zádušním platem. Jejich soupis je součástí příspěvku.

B.Czechowicz: „O felixcivitasqueedificaturtemporepacis”. Ideový program lounských městských bran okolo roku 1500
Tématem referátu bude interpretace ideových programů Pražské a Žatecké brány města Louny z přelomu 15. a 16. století. Nositeli obzvláště zajímavého obsahu zde jsou či byly (Pražská brána se nedochovala) především nápisy. Odvolávají se na autoritu Bible a sakralizují tak prostor města coby protiklad jeho okolí. V těchto nápisech se objevuje rovněž problematika konfesní identity městské utrakvistické obce a jejího vztahu k císařství. Zarážející je přitom podobnost jedné z lounských inskripcí s o rok starším nápisem na radnici ve slezské Svídnici (felixcivitasquaetemporepacistimetbella), která se poté v rozšířené verzi objevila také na radnici ve Vratislavi. Otevírá se zde široké pole k spojitému nahlížení měst Koruny české jako jistého společenství, jehož povědomí se již dávno vytratilo.

J. Dienstbier: Nástěnná malba v Poohří a severozápadních Čechách
V příspěvku se soustředím na proměny našeho vnímání vývoje nástěnné malby v Poohří a širším regionu severozápadních Čech. Obraz regionu, v němž se zachovalo jen několik památek, nástěnné malby radikálně proměňují nové objevy i zhodnocení starších, dříve opomíjených památek. Pokusím se na tomto materiálu ilustrovat vztahy k vývoji v dobových uměleckých centrech (Praha, později např. i Sasko) a zároveň hledat specifika místní tradice. Zvláštní pozornost bych rád věnoval zejména malbám, které byly dosud spíše opomíjeny (malby na Novém Hradě v Jimlíně, na tvrzi v Divicích, v kostele sv. Martina v Minicích).

P. Konupková: Heraldické památky erbovních a nobilitovaných měšťanů v Litoměřicích
Záměrem následujícího příspěvku je zachytit přehledovou formou heraldickou výzdobu erbovních a nobilitovaných měšťanů v bývalém královském městě Litoměřice a stručně se seznámit s jejich nositeli. Jedná se o 14 heraldických památek, jež po sobě zanechalo 10 měšťanských rodin, jimž byl udělen erb. Bádání bylo postaveno především na terénním výzkumu, provázaného se studiem archivních a publikačních materiálů.

E. Němečková : Počátky řemeslné organizace v Čechách s ohledem na severozápadní Čechy
Článek se bude zabývat počátky řemeslnických organizací ve střední Evropě a v českých zemích až do konce 15. století. Ve starším období budu vycházet především z dostupných materiálů z celého území Čech, ale od konce 14. století budou akcentovány regionální dějiny cechů řemesel v královských městech severozápadních Čech. U každého z královských měst se pokusím představit nejranější cechy a jejich roli v životě města. Zvláštní aspekt bude kladen především na potravinářská a textilní řemesla.

pátek, 9. 10.

T. Hejdová: Majetky kláštera v Panenském Týnci
Příspěvek se zabývá majetky, které patřily ke klášteru klarisek v Panenském Týnci od doby jeho založení (poslední třetina 13. století) až do přesunu řádových sester z Týnce do Prahy (1648). Vzhledem k tomu, že neexistují klášterní dějiny, informace jsou čerpány z materiálů dochovaných v Národním archivu (první dochovaná listina rozšiřující prvotní nadání z roku 1321, klášterní registra, dopisy abatyší adresované králi, arcibiskupovi, nejvyššímu písaři), ze zápisů z knih půhonných, zemských desek apod. Přednáška se zaměří na přiblížení vybraných majetkových sporů, které abatyše vedly se světskými pány, či s klášterními poddanými.

P. Zelenková: UrbsformidandatriumphisOslava Žatce na univerzitní tezi Jana Daniela Ignáce Pocka 1678
Diskusní příspěvek představí ikonograficky pozoruhodnou univerzitní tezi Jana Daniela Ignáce Pocka, příslušníka jedné z nejvýznamnějších žateckých rodin. Prostřednictvím tohoto nákladného v Augsburku vyrytého grafického listu Pock oznamoval svoji bakalářskou obhajobu filosofie na pražské univerzitě. Patriotický námět rytiny je unikátním výtvarným ztvárněním dvou slavných momentů z žatecké historie a legend, při nichž se projevila udatnost žateckých mužů i přízeň „nebes“ (pomoc sv. Václava). Sofistikovaně koncipovaný obsah teze bude konfrontován s dosud zjištěnými literárními zdroji. Přiblížen bude rovněž autor výtvarného ztvárnění teze, pozapomenutý pražský malíř Jan Bartoloměj Klose.

M. Vostřel: Louny jako bašta češství - český nacionalismus na přelomu 19. a 20. století
Cílem mého příspěvku bude ukázat vývoj českého nacionalismu na příkladu Loun. Městská rada ještě v roce 1864 hovořila a psala německy, ale o několik let později došlo k velkému přerodu a Louny se staly čistě českým městem, které se pasovalo do role ochránce českých menšin v nedalekém německojazyčném území.

B. Rejzl: Váleční uprchlíci a vysídlenci ve městech a obcích okresního hejtmanství Louny v letech 1914–1918
Příspěvek se zaměří na charakteristiku pobytu uprchlíků a vysídlenců ve městech a obcích lounského okresu během první světové války. Dočasný pobyt zde našla část civilního obyvatelstva z válkou ohrožených oblastí Rakouska-Uherska, tedy polských a rusínských uprchlíků z Haliče a Bukoviny (poprvé od října 1914), italských vysídlenců z Tridentska (od června 1915) a chorvatských a slovinských „begunců“ z Istrie (transportovaných z Gmündu v lednu 1916). Samotný přesun civilního obyvatelstva z ochromených oblastí probíhal pod dohledem místodržitelského presidia v součinnosti s ministerstvem vnitra, které rovněž rozhodovaly o umístění příchozích vystěhovalců v tzv. uprchlických obcích Rakouska, Čech a Moravy, nebo ve vybudovaných barákových táborech. Vedle repatriace v průběhu a po uplynutí války máme v lounském okresu navíc doloženy i translokace uprchlického obyvatelstva z obcí do táborů či barákových kolonií v Chocni a rakouském Gmündu. Hlavní pozornost bude věnována regionálním specifikům problematiky válečného uprchlictví a nuceného vysídlení, zejména v souvislosti se zajištěním ubytování, sociální a zdravotní péče, povinné školní docházky či zaměstnání, a to na úrovni okresního hejtmanství, pomocného uprchlického komitétu, obcí a koneckonců i místodržitelského presidia. Jednotlivé národnostní skupiny uprchlíků a vysídlenců v lounském okresu se pokusíme stručně přiblížit v demografických souvislostech, tzn. s přihlédnutím k jejich celkovému zastoupení, věkové diferenciaci, povolání přijímaných uprchlíků a vysídlenců apod. Na několika příkladech poskytneme vhled do kulturně rozmanité konfrontace uprchlické komunity s místním obyvatelstvem.

M. Krausová: Ještě se tančilo aneb návštěva Karla Habsburka v Žatci roku 1910
Výstavba opevnění, která se v roce 1937 rozeběhla v prostoru mezi Roudnicí nad Labem a Trnovany, nebyla jen o vybudování betonových bunkrů. Budování opevnění přineslo obyvatelům okolních obcí nejrůznější omezení a obtíže. Právě tyto dopady na civilní obyvatelstvo budou hlavní náplní přednášky. Dále bude představené, jak se celá města připravovala na očekávaný konflikt s nacistickým Německem.

I. Fuksa: Výstavba opevnění v letech 1937 až 1938 a její dopad na města v Poohří
Uvedený příspěvek si klade za cíl zmapovat základní historický a správní i hospodářské zázemí obou sousedních farností, které leží v širší oblasti dolního Poohří (mezi Třebenicemi a Milešovkou). Na základě těchto podkladů pak bude provedeno srovnání vývoje obou církevněsprávních jednotek s důrazem na zásadní společné body i rozdílné směry jejich vývoje, čímž by měla být charakterizována i role těchto farností v církevní správě širšího regionu.

H. Lencová : Národní správce - bezúhonný hrdina?
V roce 1945 procházela obnovená Československá republika mnohými proměnami. Velké změny byly přichystány zvláště pro oblast hospodářství, jimž mělo předcházet nejprve zavedení národní správy na vybraný majetek. Osobám, jichž se to týkalo, bylo znemožněno svobodně nakládat s majetkem a toto právo dočasně přešlo na dosazené národní správce. Každý člověk v pozici národního správce musel splňovat mnohá kritéria - např. odbornost, mravní bezúhonnost či slovanskou národnost. Bylo tomu ale skutečně tak? Kdo se stával národním správcem a jaké byly výsledky jeho činnosti ve svěřených podnicích?

J. Vaculík : Příchod volyňských Čechů do Žatce
Velká část volyňských příslušníků 1. československého armádního sboru v SSSR byla v létě 1945 dislokována za účelem demobilizace a usídlení do Vojenské skupiny Žatec, které velel volyňský Čech škpt. Jaroslav Perný. Úkolem Vojenské skupiny bylo seznámit se s místními poměry a postupně uvolňovat své příslušníky k jejich dosazení na jednotlivé konfiskované zemědělské závody jako národní správce. Avšak již po svém utvoření skupina shledala, že více než třetina zemědělských podniků v jimi určené oblasti je již obsazena národními správci, kteří již od května 1945 přicházeli z vnitrozemí. Snahy o dosazení volyňských Čechů za zbývající usedlosti se setkávaly se stále rostoucí neochotou místních správních orgánů. To vedlo k tomu, že někteří krajané dali přednost emigraci do zámoří, kde žili jejich příbuzní, kteří emigrovali z Volyně mezi dvěma světovými válkami, např. do Kanady.

O. Hladík : Skupina VěkoslavaLoutského a III. odboj v Poohří
Bezprostředně po únoru 1948 se začaly formovat první skupiny vystupující proti nové vládnoucí garnituře. Některé fungovaly výhradně regionálně a jejich činnost neměla větší celostátní dopad, jiné naopak od počátku úzce spolupracovaly se zahraničními zpravodajskými službami a byly součástí rozsáhlejších ilegálních organizací. Právě takovýto charakter měla i rezidentní síť vedená hodinářem VěkoslavemLoutským a později děkanem Františkem Tomigou z Litvínova, jež v letech 1948 a 1949 působila v oblasti Poohří.