Partneři

Abstrakty z konference POOHŘÍ 8 (Nový Hrad 2018)

POOHŘÍ 8.

Nový Hrad, 18.–19. října 2018

Abstrakty (řazeno podle pořadí na konferenci)

čtvrtek, 18. 10.
Lounsko ve středověku a na počátku raného novověku

Mgr. Vilém Zábranský, Ph.D.
Odborný asistent na Katedře historie FF UJEP, Ústí nad Labem
Oblast Lounska z hlediska kartografického
V rámci historiografického výzkumu mají kartografické prameny nejen z tradice naprosto nezastupitelnou pozici, když poskytují informace vztahující se jak k prostorovému vývoji sídel, tak i okolní krajině tvarované lidskou činností. Podobně to platí i v případě Lounska, které na základě specifických přírodních poměrů a historického vývoje představuje jedinečný region. Ve směru oherského riftu personifikuje významnou část Poohří, zároveň ale propojuje severozápad s centem Čech. Kartografická díla ve větší míře vznikající od raného novověku neposkytují jen statický obraz měnící se krajiny či města, avšak umožňují pochopit i dobový pohled, jak bylo město a jeho okolí ve srovnávacím kontextu s jinými městy vnímáno, což je ostatně i hlavní hledisko tohoto konferenčního příspěvku. Znázorňování města Loun se pak v souvislosti s tím měnilo tak, jak se měnila i jeho politická pozice nejen mezi městy v severozápadních Čechách, ale i v kontextu všech původně královských měst. Vedle proměny společenské pozice Loun to je dále rovina kulturní a hlavně hospodářská, které je možné skrze kartografické prameny částečně vysledovat.

ThLic. Jaroslav Havrlant, Th.D.
kurátor starších dějin, Oblastní muzeum v Lounech
Oblast Lounska z hlediska církevní správy
Příspěvek hodlá popsat hranice arcijáhenství a děkanátů kolem královského města Loun. Jedná se o žatecké, pražské a litoměřické arcijáhenství se svými děkanáty žateckým, rakovnickým, slánským a třebenickým. V předhusitské době je situace poměrně jasná. O Lounsku se nemluví, hranice děkanátů u Loun tvořil zejména Smolnický, respektive Klášterský potok a od Obory směrem na východ řeka Ohře. Lze pouze upozornit na některá specifika, jakým je např. hustá síť far v oblasti Obora–Radonice. V pohusitské době se situace mění, od 30. let 16. stol. se poprvé setkáváme s lounským děkanem. Okruh jemu podřízených farářů se ovšem dá jen těžko rekonstruovat vzhledem k torzovitosti a nezpracování dobových dokumentů. Ve třicetileté válce děkanáty zanikly, nahradily je vikariáty a teprve od r. 1788 se mluví o lounském vikariátu.

PhDr. Jan Mareš, Ph.D.
vedoucí Státního okresního archivu Louny
Oblast Lounska z hlediska panovnických listin a městských účtů
Na základě středověkých panovnických listin pro Louny nelze rozsah Lounska coby územně-správního útvaru konkrétněji vymezit. Opakované doklady o policejní pravomoci města a úpravy právního režimu v mílovém okruhu od druhé poloviny 14. století nepřekračují obecná konstatování existence správního okrsku, který ale není zřetelně geograficky definován. Více informací obsahují podrobné záznamy z lounských knih městských počtů z 15. století, kde lze dohledat konkrétní lokality spadající do zájmové oblasti města. Majetková expanze Loun západním a severozápadním směrem po odstranění konkurence postoloprtských benediktinů v roce 1420 umožnila městu mocensky ovládnout teritorium, které v rámci mílového okruhu teoreticky již delší dobu spadalo pod jurisdikci lounského soudu, ale ve skutečnosti bylo imunizovanou enklávou sahající téměř k západní městské bráně. Nápadné je, že mocenský zábor v pohusitské době až na výjimky nepřekročil mílový okruh. Rok 1420 lze chápat jako mezník v procesu vytváření Lounska coby správního okruhu s jednoznačným centrem v Lounech.

Mgr. Tomáš Velička, Ph.D.
Ústav českých dějin, FF UK Praha; FF UJEP Ústí nad Labem
Oblast Lounska z hlediska desk dvorských a městských knih
Ve svém příspěvku se soustředím na definování Lounska jako regionu pro dobu předhusitskou. Východiskem tu jsou dva druhy pramenů, které umožňují do určité míry sériové vyhodnocení. Prvním z nich jsou desky provolací dvorského soudu. Jejich zápisy spočívají v evidenci tzv. provolání odúmrtí (majetků, jejichž zůstavitel po smrti neměl dědice), které měly připadnout králi. Důležité je, že takové provolání se dělo vždy v nejbližším královském městě. Na základě „akčního rádiu“ těchto provolání se vztahem k Lounům tak můžeme rekonstruovat příslušný správní prostor a zároveň, což je neméně důležité, vymezit jej i vůči obdobným okrskům sousedních královských měst. Druhým zohledněným pramenem potom byly dvě nejstarší lounské soudní knihy, v nichž jsem evidoval výskyt okolních vesnických (či maloměstských) lokalit s ohledem na určení spádové či zájmové oblasti města. Mohlo jít jak o konkrétní zmínky o dané vsi, nebo (což bylo výrazně častější) o součást příjmí osob vyskytujících se v jednotlivých záznamech. V této souvislosti není klíčové, o jakou formu vazby k uvedené lokalitě (vesnici, městečku) zde šlo, ale to, že existovala. Tyto zmínky lze vzájemně porovnávat co do kvantity a tím zároveň přispět k vymezení regionu, jehož centrem byly Louny.

PhDr. Petr Novák, CSc.
Louny
Město Louny a Žatecké předměstí
Příspěvek je zaměřený na vztah města Louny a Velkého nebo také Žateckého předměstí z pohledu archeologických nálezů. Měla by být podle poznatků archeologa zodpovězena otázka, zda osídlení v okolí kostela sv. Petra stálo u základů města.

Mgr. Aleš Káčerik
Archeo Sever o. p. s., Teplice
Mgr. Ivan Peřina
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci
Kostel sv. Mikuláše v Lounech, archeologické a stavební detaily z výzkumu v roce 2016
Příspěvek představí výsledky předstihového záchranného archeologického výzkumu u kostela sv. Mikuláše. Pozornost bude věnována jak archeologickým nálezům, tak stavebním detailům, kdy zejména podoba základového zdiva u presbyteria nabízí pokládání dalších otázek.

Mgr. Milan Sýkora
Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, v. v. i., Most
Hrady Pravda a Žerotín
Příspěvek se zabývá hrady Pravda a Žerotín, které představují nejdůležitější objekty svého typu na Lounsku. Nové stavebně historické průzkumy odhalily závažná zjištění k jejich podobě a významu v kontextu vývoje hradní architektury v Čechách, zvláště pak pro období bouřlivého husitského období.

Prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D.
prorektor UK, FF a KTF UK Praha
Gotické nástěnné a deskové malířství na Lounsku
Ve svém příspěvku, který bude mít přehledný charakter, se budu věnovat památkám malířství a sochařství na Lounsku v průběhu dvou staletí. Svoji pozornost zaměřím především na nástěnné malby (např. v Černochově, Dobroměřicích, Slavětíně) a na oba deskové oltáře ve Slavětíně. Dotknu se také iluminace s donátorskou scénou v Graduálu Albrechta staršího z Kolovrat v kontextu dobového malířství v Čechách.

PhDr. Jaroslav Sojka, Ph.D.
hlavní kurátor uměleckých sbírek Pražského hradu
Panenský Týnec v širších souvislostech změny portálové architektury okolo roku 1400
Okolo roku 1400 došlo ke změně architektury gotického portálu. Stává se široce rozevřeným, velmi ozdobným a spojeným s předsíní. V českém prostředí je rozpoznatelná snaha napodobit jižní portál pražské katedrály. Jednotlivé nápodoby ale nemusí doslovně citovat vzor, naopak, jejich tvůrci se snažili nápaditě upravovat předlohu podle své potřeby. Tak někde došlo k obrácení obkročného klenebního schématu, jinde počtu oblouků arkády, vynechání nálevky tvořené rychlým sledem konzol na příporách, varírování motivu volných žeber i předsazeného trumeau.
Na Zlatou bránu katedrály navázaly portály v Panenském Týnci a na tento portál pak členění předsíně děkanského kostela sv. Petra a Pavla v Bílině. V Praze je mnohé z jižního portálu katedrály obsaženo v západním portálu kostela P. Marie pod řetězem na Malé Straně. Také v saském Zhořelci (Görlitz) byla mezi lety 1426–1430 vystavěna originální nápodoba Zlaté brány pražské katedrály, osobitým způsobem rozvinutá o motiv prosklené předsíně s, pro středoevropskou oblast nezvyklými, okny. Pracovali na ní mistři, vyučení v pražské dílně a pracující dále v Budyšíně (Bautzen). I když pražské podněty byly ve Vídni vstřebávány, celkově vídeňská architektura tíhla k větší dekorativnosti a jemnosti, nahrazující pádnou tektoniku, jak dokládají recepce visutého svorníku v kapli sv. Kateřiny i klenebního schématu a základní osnovy uspořádání podvěžního portálu svatoštěpánské katedrály (Brána ranního klekání; Primglöckleintor).
Souběžně s rozkladem hmoty na některých velikých portálech, vznikajících v době před a po r. 1400 (dobře to pozorujeme na Týnském chrámu, v Panenském Týnci, na kostele sv. Michala v Jeně a na severním portálu kostela sv. Bonifáce v Langensalze), dochází ke zklidnění a po chvějivosti, jakoby k návratu formy do poklidu širokého lomeného oblouku posetého kraby. Po mnoha rafinovaných výstřelcích se tak portál znovu ve zklidněné podobě vrací k základnímu tvaru lomeného oblouku v přehledném a na první pohled srozumitelném uspořádání a jen proporce výzdoby a výška trnože jasně svědčí o mladší době vzniku.

PhDr. Veronika Horová
Gymnázium Přípotoční, Praha
Pozdně středověké nástěnné malby na Novém Hradě u Jimlína
Příspěvek se věnuje nově odkrytým pozdně středověkým nástěnným malbám na Novém Hradě u Jimlína v blízkosti Loun. Při rekonstrukci objektu byly v roce 2009 v jedné místnosti přízemí východního křídla středověkého jádra hradu objeveny tři výjevy. Na jedné straně síně byly vymalovány dvě dvojice zápasících mužů, které lze srovnat s podobnou scénou zápasících dvou mužů na hradě Švihově. Jako předobraz malby mohly sloužit četné ilustrace z tzv. Fechtbüchern, příruček různých stylů zápasů se zbraněmi a bez nich. Malba turnajového klání ukazuje souboj dvou rytířů na obrněných koních s napřaženými dřevci, které doprovází pomocník a šašek. Výjev v pozadí sleduje muž v honosném plášti. Novohradský turnaj lze srovnávat s obdobnými malbami turnajů na zámku Blatná, Písku, Švihově a Žirovnici. V místnosti se dochoval dále pas zdobený zelenými rozvilinami s květy, iluzivním žebrem s malovanými kraby. Tyto zelené úponky připomínají výzdobu tzv. zelených světnic. Výběr námětů na Novém hradě u Jimlína zdůrazňuje častou zábavu šlechty – turnaje a zápasy, které ale zároveň připomínají rytířské ctnosti. Malby vznikly buď za života zakladatele Albrechta z Kolovrat, nebo až za jeho synů v době kolem roku 1500.
Další pozdně gotické malby objevené v roce 2013 jsou namalovány v rohové místnosti severního a východního křídla středověkého jádra hradu. Jejich interpretaci ztěžuje velká fragmentárnost. Jsou to výjevy pravděpodobně vycházející z grafických předloh příběhů o Neithartovi s jeho šprýmy. Částečně dochované jsou scény s povozem vezoucí sud doplněný zbrojnoši, dále postava s velkou tašvicí a pololežící figura. Malby lze datovat také kolem roku 1500 či o něco později.

pátek, 19. 10.
Poohří od pravěku do současnosti

PhDr. Dagmar Štefancová
České muzeum hudby – Národní muzeum, Praha
Druhotně použitý notovaný pergamen na vazbách knih z knihovny augustiniánského kláštera v Dolním Ročově
Historická knihovna obutých augustiniánů v Dolním Ročově zažila své nejlepší období ve 2. polovině 17. a během 18. století, kdy byl do Ročova přenesen řádový noviciát. Dnes je deponována v Oblastním muzeu v Lounech. Příspěvek se zabývá několika starými tisky z tohoto fondu, respektive jejich vazbami v druhotně použitém notovaném pergamenu středověkého původu. Tyto fragmenty z vazeb zkoumá z hudebně-paleografického hlediska, srovnává je s odpovídajícími kompletními prameny a pokouší se nalézt původní identitu fragmentů. Autorka tak navazuje na výzkum, který dlouhodobě provádí v archivních a muzejních sbírkách i v jiných klášterních knihovnách.

Bc. Milan Černý dipl.um.
Oblastní muzeum v Mostě
Chrámoví hudebníci a repertoár v oblasti severozápadního Podkrušnohoří za doby barokní
Zkoumání chrámové hudební kultury, rozvinuté během 17. a 18. století v oblasti severozápadního Podkrušnohoří, v současné době stále přináší řadu překvapivých a inspirujících podnětů. Již dosud nabyté vědomosti poskytují dostatečné množství poznatků, aby věrohodně dokázaly přiblížit pozoruhodnou, postupně odhalovanou vyspělost několika generací zdejších hudebníků, které společným úsilím v průběhu monumentální, umělecky vypjaté barokní éry dosáhly. Z dosud objevených pramenů vyplývá, že od druhé poloviny 17. století a ve století následujícím, působily na řadě míst tohoto regionu vyspělé chrámové kapely, které disponovaly kvalitním materiálním zázemím včetně instrumentářů, a v neposlední řadě i rozmanitým hudebním repertoárem s patřičnými interpretačními nároky. Vznikla tak vytříbená, plnohodnotná kulturní minulost, jejíž obdoba se v následující historii již v takovém to rozsahu nikdy neprojevila a která zatím nezískala takové ocenění, jaké by si právem zasloužila.

Mgr. Čech Petr
Archeologický ústav AV ČR, Oddělení archeologie středověku – pracoviště Žatec
Mgr. Michal B. Soukup
ředitel Oblastního muzea v Mostě
Mgr. Markéta Soukupová
Osek
Osamocená novověká stavba v Žatci „U Ptáka“
V roce 2007 proběhla v areálu Pražského předměstí v Žatci rekonstrukce kanalizace a vodovodu. V průběhu výkopových prací došlo na okraji novověké zástavby k nálezu zahloubené zděné stavby, jejíž zásyp skrýval zajímavý soubor archeologických nálezů (honosná renesanční kachlová kamna, mince a zlomky nádob), datovaných převážně do druhé poloviny 16. století. Objekt se nacházel mimo rámec městské zástavby v místě ohraničeném ze třech stran prudkými svahy. Lokalita byla ztotožněna s polohou „U Ptáka“, která spadá do širšího rámce předměstí Brandejs a v něm se nacházejícího Skotníku alias Dobytčího trhu. Písemná zmínka z 1. pol. 16. století „na Skotníce u Ptáka slove“ klade tato dvě toponyma do vzájemné těsné blízkosti. Jednorázový zánik objektu lze spojit s obdobím třicetileté války – podle stříbrných mincí z nálezové situace po roce 1622. Ačkoli se pro toto období dochovala řada písemných pramenů, nelze jednoznačně určit funkci objektu. Autoři nabízí tři variantní interpretace, pro které má výpověď písemných zpráv přibližně stejnou váhu. První z nich nabízí ztotožnění nálezu se samostatně stojícím hospodářským dvorem měšťanské rodiny Hošťálků, který sloužil jako hospodářské zázemí měšťanů pro skladování a zpracovávání hospodářský produktů – v tomto případě vína (je písemně doložen, ale jeho poloha není známa). Druhou možností je spojit nálezovou situaci s rekreační zařízením (letohrádkem, tzv. lusthauzem) – existenci takových objektů v Žatci 16. století prokázal na základě zevrubné analýzy městských knih již před lety archivář Bohumír Roedl. Třetí varianta se opírá zejména o název polohy „U Ptáka“, později „Vogelstange“, který jednoznačně odkazuje na slavnostní střelbu „ku ptá-ku“, kdy na dlouhém dřevěném bidle byl vztyčen model ptáka, na kterého se střílelo. Bratrstvo střelců je v Žatci rovněž doloženo již od 16. století. Předložený příklad ukazuje, že i přes výjimečné nálezy a nálezové okolnosti nemusí archeologie přinést jednoznačné odpovědi. Zároveň je příspěvkem k úvahám o chronologické citlivosti různých typů artefaktů.

PhDr. Jiří Matyáš
ředitel Oblastního muzea v Lounech
Perspektivy a limity Pražského jara v regionech I. - Okresní konference KSČ Louny a Rakovník v roce 1968
Záznamy dvojice okresních konferencí KSČ, konaných v roce 1968 (9.–10. 3. a 29. 6. 1968) v okresech Louny a Rakovník, dávají nahlédnout do politického a společenského dění v regionech v roce 1968. Z vystoupení jednotlivých delegátů konferencí je možno rekonstruovat spektrum problémů, které tehdy hýbaly nejnižšími stranickými organizacemi a náhledy jednotlivých řadových členů na politickou a společenskou situace ve státě a regionu. Zároveň je z nich možno vystopovat perspektivy a limity obrodného procesu v obou převážně zemědělských regionech před invazí vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR.